O bistru a o pečení

Naposledy jsem tu psala o tom, že je potřeba začít u sebe. Takže je to trochu odvážné, možná až nekonformní, ale už několik let směřuji k realizaci kavárny. Podle mě, můžete se mnou souhlasit nebo nemusíte, je nejhezčí částí Aše Vernéřovsko. Neznám hezčí místo pro život. Nemusím nikam do parku, abych se mohla projít s dětmi. Zkrátka vyjdu před dům, otevřu vrátka a už jsem na silničce, odkud můžu vyrazit do lesa, na louku, k rybníku, k potoku.

A tady jsme postavili malý domeček, dřevostavbu. Ta je také možná trochu nekonformní – plochá zelená střecha a dřevěná fasáda, nic z podnikatelského baroka. Obrovská okna, čisté tvary a okolní zeleň, to vše s výhledem na vernéřovské rybníky. Je to kavárna, vlastně bistro, abych byla přesná, jmenuje se to Bistro Fichtl.

Potom tu je můj velký koníček, a to je pečení a vůbec gastronomie. Jasně, rádi jíte, rádi vaříte, pečete, milujete kávu, ale to nestačí. V tu chvíli z vás může být kavárenský povaleč a nebo… něco uděláte, něco obětujete, něco vymyslíte, vztekáte se, vzdáváte to, znovu to zkoušíte, a vybudujete vlastník podnik. Něco malého, kde si zcela egoisticky budete předvádět svoje výtvory a očekáváte, že druhá strana za ně bude ochotná zaplatit. Tak jsem zašla ještě dál. Vrhla jsem se do cukrářského kurzu a začala se učit technické a technologické postupy tvorby zákusků a dortů. Jednoduše – když peču, peču z toho nejlepšího. Z kvalitního českého másla, smetany, mouky, oříšků, přírodních chutí a vůni a někdy i z květin a bylin.

Máme tady generaci těch, kteří se naučili jíst rádoby zdravě, z takzvaně zdravé stravy se stala závislost. Ale ve jménu toho někdy zapomínáme na požitek, takový, který si můžeme občas dopřát, a není to hřích! Je v tom spousta energie a spousta psychické pohody, kterou vám chvilku strávená s přáteli nebo rodinou poskytne, když si u toho dáte něco dobrého.

Věřím, že Vám to naše bistro nabídne.