O dortech

U dortů jsem začínala. Není na tom vlastně nic těžkého. Upéct korpus, vyšlehat krém z mascarpone, přidat ovoce, nějakou polevu, a je to. Skoro každá máma někdy upekla dort pro své dítě k narozeninám. Potom jsem začala brousit do tradiční české cukrařiny a začalo to skřípat. Potahování marcipánem, potahování fondánem, ozdoby z čokolády… Kolikrát že jsem zapomněla na imperativ, že v cukrařině se nemůže dělat nic „od oka“, všechno se musí přesně vážit, nic nevynechat, dodržovat postup?

Asi nikdy jsem neudělal nic nechutného, co by se nedalo jíst. Ale stalo se že: krém byl rozteklý, poleva nedržela, ozdoby odpadaly, čokoláda se mi rozlámala, korpusy byly křivě seříznuté atd. Potom jsem to konečně pochopila. Prostě nejde si říct, že: tady v tom receptu píšou, že mandle se musí prosát s moukou, ale tak to nebude tak nutné. Bude to nutné! Mluvím samozřejmě o makronkách, to je cukrářská vyšší dívčí. Čili jsem začala dodržovat receptury přesně. Od makronek po dorty. Dort je základ. Patří do něj dokonale vláčný a nadýchaný korpus, vychucený krém, ozdoby, nejlépe ručně vyrobené. A tak jsem upekla broskvový květinový dort s limoncellem a rozmarýnem, tvarohový dort s jahodovým želé a zrcadlovou polevou a nakonec na cukrářské zkoušky variaci na dort Excelsior ze čtyř korpusů a čtyř krémů. Samy o sobě jsou korpusy na tento dort náročné – sachrový, madlový, 2 piškotové. A do toho 4 krémy, já jsem si vymyslela a zkoušela různé kombinace, a nakonec jsem udělala krém vanilkovo-levandulový, meruňkový, višňový a čokoládový. Tak tohle já peču.