O listovém těstě a proč za všechno můžou komunisti

Asi není nic špatného, když si v obchodě koupíte hotové listové těsto a po nedělním obědě si dopřejete jablečný závin. Ale zkusili jste si někdy udělat listové těsto sami doma? Věřte mi, že se to nedá srovnat. Je to tedy makačka a zabere to celkem dost času, ale vyplatí se to. Já ho dělám ze špaldové mouky a vyvaluji na čtyřikrát. To znamená uhníst si vodánek a tukovou kostku, nechat odležet, zabalit tukovou kostku, vyválet, nechat odležet, a to samé opakuji znovu a znovu a znovu. Nechci tu psát blog o přesném technologickém postupu, to ani není mým cílem, to přenechám jiným, které baví dělat čistě blog o pečení nebo vaření. Chci říci, že za dobrým zákuskem stojí kus poctivé práce. A jsme u toho, teď pochopíte titulek článku. Historicky se rozvoj cukrářského řemesla začal vyvíjet slibně. A potom přišly komunistické pětiletky, unifikace, náhražky. S cílem všechno dobré, původní a nebo snad, nedej bože, západní (cukrařina má své kořeny hlavně ve Francii), nahradit, zjednodušit, rychlit, sjednotit. Jeden postup, jedny stroje, jedna gramáž, jeden sortiment.

Naštěstí, tohle odvál čas. Máme nepřeberné možnosti ve výběru surovin, a proto jediným imperativem by mělo být: „Vybírat ty nejkvalitnější!“

Zpátky k listovému. Z listového těsta se dělají například kremrole. Takže tam ještě na seznam všech těch úkonů týkajících se listového těsta přibude povinnosti ho rozkrájet na proužky, namotat na kovové trubičky, péct a mezitím si ušlehat z bílků a svařeného cukru nadýchaný a lehký sníh. Potom je naplnit a voilà – nejdřív to křupne a potom se na jazyku usadí sladký obláček z bílkové pěny, celé je to zasypané moučkovým cukrem. Lahodná chuť těsta se spoustou másla a spousta cukru. O tom, že to není a nemůže být hřích, jsem tu už psala 😊 A tohle jsem moje kremrole. Trochu cukru jsem nahradila medem a přidala jsem ještě do krému vanilku.